Šikulové

Učitelka: Bc. Barbora Bittmanová

Výtvarně-výchovné působení je často roztříštěno do jednotlivých výtvarných činností, které vznikají spíše živelně než plánovitě a nemají proto zřetelnou vzájemnou souvislost, systém.

Tyto činnosti však děti mnohdy nejen zaujmou, ale dokonce nadchnout.

Samotná radost a zájem dětí o výtvarné činnosti není zanedbatelným předpokladem i výsledkem výchovného úsilí učitelky. Nevyčerpá, ale celý očekávaný přínos výtvarné výchovy k rozvoji osobnosti dítěte.

Výtvarná výchova volně koncipovaná:

  1. neumožňuje kontrolu, zda některá z významných oblastí výtvarně-výchovné práce nebyla opomenuta;
  2. nedává dětem ani jejich pedagogům dostatečně jasné signály o tom, že je plnohodnotnou součástí výchovného působení, v některých jeho dimenzích dokonce nezastupitelná;
  3. ztěžuje učitelce (i rodičům) sledovat skutečný posun dětí ve smyslu výchovného záměru.

Vzhledem k věkovým zvláštnostem dětí a specifickým předpokladům jejich výtvarné tvorby a vnímání, potřebuje výtvarná výchova dlouhodobější program opřený o cíle, smysl každého jeho úkolu, činnosti, kroku, fáze atd. Ani výtvarná výchova se neobejde bez smysluplného plánu výtvarných činností.

Didaktika VV:

  1. hledání námětu vhodného pro výtvarné zpracování a motivující pro děti; námětu, který je přímo provázán s konkrétním tématem v návaznosti na TVP.
  2. formulování výtvarného problému;
  3. uvažování o jeho smyslu pro rozvoj žádoucích dispozic dítěte;
  4. hledání adekvátních prostředků jeho realizace s ohledem na jeho dimenzi výtvarnou a současně na vývojové předpoklady konkrétních dětí a aktuální situaci.

Nové techniky mohou být skutečně pro děti motivující, ale mají být v předškolním věku využívány jen tehdy, když pro to máme skutečně důvod. Proč komplikovat dětem řešení úkolu technikami, které jsou tak obtížné, že je bez pomoci učitelky nemohou zvládnout?

Mnohem důležitější, než se trápit osvojením nové techniky jako cílem svého pedagogického snažení, je promýšlet a uvědomovat si, co ve skutečnosti děláme a proč, tzn. výběr úkolu jako jednoho nebo více výtvarných problémů a jeho cílové zaměření k dispozičnímu rozvoji dětí.

Ve výtvarné výchově můžeme sledovat dva způsoby uspořádání výtvarných úkolů dětí:

  • do metodických řad;
  • do tematických řad.

Jednou ze "staronových" možností plánování činností jsou také výtvarné projekty.

 

Metodické řady vycházejí především ze způsobů technického provedení úkolů. Např. dovednost v zacházení s výtvarným nářadím (tužkou, rudkou, štětcem), materiálem či technikou.

Tematické řady bývají spojeny buď týmž námětem, nebo tvoří širší tematický celek

 

Projekty nejsou cílem, ale prostředkem.

Projekty ve výtvarné výchově jsou tedy jednou z možností vytváření smysluplného plánu činnosti, který umožňuje rozvíjet celý komplex žádoucích dispozic dětí.

Podstatou projektů je vytváření řad činností, propojených společnou myšlenkou, úkolem, řešeným problémem, který je zkoumán z různých hledisek (obecných i individuálních) a ve větším počtu různých činností.

Přínosy výtvarných projektů
 

  • Děti mají vliv na výběr tématu projektu. Z toho plyne jeho otevřenost. Program činnosti není před prováděním projektu do všech podrobností pevně stanoven.
  • Projekt souvisí s mimoškolní skutečností. Východiskem jsou prožitky dětí, není jen zdánlivou nebo náhradní skutečností.
  • Projekt plánují učitelka a děti společně ve skupině.
  • Projekt se vyznačuje koncentrací na dítě. Předpokládá se, že děti jsou na něm zainteresovány. Pracují proto se zájmem, bez vnější motivace a práce je baví.
  • Projekty vedou ke konkrétním výsledkům, na jejichž základě mohou děti získat nejen odpovídající poznatky a kvalifikaci, ale i z řešení vyplývající odměnu.
  • Výsledek projektu má formu skutečného příspěvku k řešení sledované problematiky. Je učivem směřujícím k dosažení určitého cíle (něco zhotovit, vytvořit, vykonat, vyzkoumat, zdokonalit, něčemu se naučit, v něčem zdokonalit sebe atd.).
  • V průběhu řešení projektu se silně uplatňuje i sociální učení. Utvářejí nejen poznatky, zkušenosti, dovednosti, ale také volní a mravní vlastnosti, charakter.

 

Projekty mají ovšem také svá úskalí. Kladou velké nároky na učitelku z hlediska promyšlenosti, organizace a řízení, ale také zapracování náhody a schopnost improvizace v rámci plánu. Na její schopnost citlivě odhadnout křehkou hranici mezi spontaneitou a řízením, u větších dětí také míru volnosti a odpovědnosti. Předpokladem realizace také je, aby učitelka mohla do jisté míry volně disponovat časem určeným pro výchovně vzdělávací činnost. Důležité jsou i její organizační a prognostické schopnosti, dobré znalosti všech oblastí, jichž se projekt dotýká a samozřejmě i znalosti pedagogické.

Při realizaci výtvarného projektu se tak učí nejen děti, ale i paní učitelky, a to nejen v mateřské škole v pracovní době, ale také mimo ni. Tuto skutečnost však pokládám spíše za klad než zápor.

S dětmi bych chtěla pracovat podle jejich zájmu, individuálních schopností a nadání. Výtvarná témata vhodně propojovat dle aktuálních tematických celků s jinými výchovně-vzdělávacími oblastmi. Důležité je pro mě sledovat jejich individuální vývoj, vést je k jejich rozvoji. Během výtvarných činností zdokonalovat jejich jemnou motoriku a připravit je nenásilnou formou na vstup do školy.

Dle jejich schopností a zájmu zařazovat i netradiční výtvarné techniky. Podporovat jejich spolupráci, kooperaci, prosociální chování, estetické vnímání a zájem o výtvarnou kulturu.

 

Deset výtvarných technik, jejichž pomocí lze u dětí předškolního věku rozvíjet jemnou motoriku, estetické vnímání a vzájemnou kooperaci.

1. Vodovky nanášené vatovými tyčinkami

Cíl: Seznámit děti s technikou nanášení barev, experimentování s barvami, procvičování jemné motoriky. Vhodné pro menší skupinu dětí od 5 let.

2. Technika „Klovatina + kmín”

Cíl: Děti si procvičí práci s drobným materiálem (špetkový úchop), citlivost při nanášení kmínu na klovatinu. Vhodné pro menší skupinu dětí od 5 let.

Materiál: Tuš, klovatina, kmín, štětec, špejle nebo pero na tuš, čtvrtka A4.

3. Technika „Klovatina + barevná krupice”

Cíl: Procvičovat u dětí práci se sypkým materiálem (špetkový úchop), procvičit citlivé nanášení barev na krupici. Vhodné pro menší skupinu dětí od 5 let.

4. Kolorovaná perokresba

Cíl: Procvičení správného úchopu pastelu, uvolňování zápěstí, procvičování kresby detailu. Vhodné pro menší skupinu dětí od 5 let.

5. Vosková kresba

Cíl: Rozvíjet u dětí kreslení s dostatečným přítlakem na voskovku, experimentování s barvami. Vhodné pro menší skupinu dětí od 5 let.

6. Otiskování molitanovou houbičkou (válečkem)

Cíl: Seznámit děti s netradiční technikou nanášení barev, experimentování s barvami. Vhodné pro menší skupinu dětí od 4 let.

7. Kresba zmizíkem

Cíl: Seznámit děti s působením zmizíku na inkoust. Vhodné pro menší skupinu dětí od 4 let.

8. Kolorovaná perokresba

Cíl: Procvičit u dětí grafomotoriku, dbát na přesné kreslení čar. Vhodné pro menší skupinu dětí od 5 let.

9. Technika „Omývaná voskovka + tuš”

Cíl: Rozvíjet u dětí kreslení s dostatečným přítlakem na voskovku, pozorovat změnu, kterou obrázek doznal na závěr. Vhodné pro menší skupinu dětí od 4 let.

10. Technika „Omývaná klovatina”

Cíl: Rozvíjet u dětí vnímání při práci s kontrastním prostředím (prašná křída x voda). Vhodné pro menší skupinu dětí od 3 let.